13. Sekání louky

Botanické klíče

Louka

Botanicky, geologicky, knižně či nářečně se také používá pojem niva či lučina. Je to zemědělská kultura tvořená společenstvím různých druhů trav, jetelovin a bylin. 

Historie luk

Pravdou je, že charakter luk se opravdu změnil. Většina luk je totiž útvar do značné míry umělý, vzniklý díky člověku a jeho hospodaření. Ovšem útvar na jeho hospodaření rovněž i závislý. Zatímco tradiční podhorská květnatá louka vznikla jako výsledek dlouhodobého pasení a kosení, za minulého režimu se louky změnily spíš na jakási pole pro pěstování trávy. Mnohdy byl totiž vliv zemědělství na louky značný, docházelo k plošnému odvodňování, přeorávání či přihnojování, takže louky postupně ztratily velkou většinu ze své původní druhové pestrosti. Co byla dříve louka, je po zuřivě melioračních komunistických letech pole. Pokud louka unikla polnímu osudu, po divoce kapitalistických letech je z ní křoví. Dnešní louky nikdo neseká ani nespásá, takže se na nich udrží jenom dva tři druhy trávy.

Řešení k zamyšlení

Asi těžko si někdo z nás pořídí stádo a vydá se s ním na pastvu. Ale větší či menší květnatou louku může zkusit obnovit každý, kdo má na svém pozemku či zahradě kus trávníku. Jednoduše stačí část z něj vyčlenit a změnit způsob péče o něj. Část trávníku, který si pro tento účel vybereme, prostě přestaneme pravidelně sekat a necháme ho volně růst. Podstatou péče o květnaté louky je totiž to, že se tyto louky sekají (nebo ještě lépe kosí) jen dvakrát do roka, což umožňuje lučním bylinám vykvést a vysemenit se. Posekanou trávu je třeba z louky odstranit, protože tím se z louky postupně dostávají živiny. I když se to může zdát paradoxní, čím méně živin, tím víc mají luční byliny šanci obstát v konkurenci trav. Většina lučních květin totiž roste na chudých půdách a naopak tráva lépe roste v půdě přihnojované. Čím je půda chudší, tím je louka druhově bohatší.

Málokdo ví, že krásně rozkvetlá louka je vlastně nízký smíšený les, který se dá na zahradě vypěstovat během krátké doby. Svou podstatou má louka opravdu blíže k lesu, než k trávníku, se kterým je často srovnávána. Mnohé luční rostliny a byliny, podobně jako stromy, dosahují stáří i mnoha desítek let a žijí v pestrém společenství dalších rostlinných i živočišných druhů.

Přírodní vývoj květnaté louky trvá mnoho desítek let. Během dvou tří let se tak na ploše původně monotónního anglického trávníku začíná objevovat celá řada lučních rostlin a s ní se vrací i mnoho živočišných druhů, hmyzu, motýlů, plazů a obojživelníků, ale i drobných savců. Důležitým prvkem, který zajišťuje stabilitu, vytrvalost a odolnost porostu, je jeho pestrost. Louka je kulturou, složenou z mnoha druhů rostlin, které se vzájemně podporují. Je to svět sám pro sebe, v neustálém pohybu, snad při každém pohledu je každá louka jiná. Z pohledu člověka jako zemědělce je louka úžasnou směsnou kulturou, kterou není třeba nijak výrazně ošetřovat. Ve vyvážené louce odpadá hnojení i drahá ochrana před plevely, škůdci i chorobami. Založení květnaté louky nevyžaduje téměř žádné investice a práci nám může naopak ještě ušetřit. A navíc se nám za čas louka za to odmění svou pestrostí a barevností a vnese do našeho okolí více života a jistě i radosti!